2013
01.12.2013 - pár fotek z nedělní procházky, část z Aše a část z Chebu. 25 km a jaký je to rozdíl :) Fotogalerie je ZDE
23.11.2013 - dneska jsme s Hexinkou složily letošní poslední zkoušku SPT 1 ve Verušičkách. Jelikož rozlišování předmětů jsme začaly trénovat asi 4 dny před zkouškou a hledání ztraceného předmětu jsme si zkusily všehovšudy asi 6x tři dny před zkouškou, jsem byla celkem zvědavá jak to dopadne. No dopadlo, průměrně :) První rozlišovačku jsme nedaly, pač to přinesla co jí hnedka přišlo "pod ruku" a druhou zvládla pěkně. U hledání ztraceného předmětu na mě teda koukala, co že teda má dělat, pak jí doteklo, že asi hledat, no a nakonec našla stopovačku a přinesla ji, takže 18 bodů z dvaceti :) U poslušnosti bohužel nemá volno, to jsme dělaly vláček, ale pak nějaká hodná duše (pan Jirkovský) zamlaskal, tím nám pomohl a přivolání jsme tak konečně mohly provést. Aport celkem ujde, až na tu finální podobu, čili 8 bodů, celkem 46 bodů 
. Na stopě si pak Hexinka vystopovala slušných 97 bodů, nebýt ověření (opět) prvního lomu, bylo by ještě lépe, ale i toto je výborný výsledek. Takže teďka chvíli prázdniny a přes zimu budeme pilovat potřebné. A jak už to tak bývá i tyto zkoušky prováděla vtipná historka, kdy se Berušce podařilo velmi efektivně vysadit dveře z pantů, ale je to slušné děvče, a tak dveře zase vrátila :) Já pak skrze ně celý den chodila hodně opatrně, aby si kolegové neřekli, že ty holky z Chebu jsou nějací Zekoni či co :))) Jinak v sekci Zkoušky a závody přidána bodovací karta.
16.11.2013 - tento víkend by se dal zhodnotit jako nadmíru vydařený. Rozhodli jsme se téměř na poslední chvíli zkusit placený trénink a vyrazit na zkoušku FH 1 (Hexinka) a Fpr 3 (Ejmička) do Verušiček. Počasí nám po dlouhé době díky bohu vyšlo, takže vál slabý větřík a konečně NEPRŠELO a nevál severák !! Alespoň jednou jsme měli štěstí. Ejmička šla na zkoušku opět s Romanem, protože na mě na stopě neustále zkouší jestli projde, když bude předstírat, že stopa je supertěžká a ona to prostě "nedá". U Romči ví, že kukadla jak zrcadla nezaberou, tak se zapřela a stopu ač přes velmi nepříznivé 3 terény došla za 84 bodů. Pravda, výsledek by mohl být lepší, nicméně vzhledem k terénu a přechodům, které jsme s ní fakt netrénovali, stopu došla pěkně. Trošku zamrzel poslední lom, kde se dost zamotala a který jí stál asi největší bodovou ztrátu. Škoda, nicméně zkoušku splnili a jsem za ní moc ráda. Ejmulka v žádném případě ještě nepatří do starého železa a ač přes svou silnou "nedoslýchavost" kdy reaguje již spíše na gestikulaci než-li slova předvedla na okolnosti pěkný výkon. Je to naše chlupatá uchrochtaná šikulka, kéž by se ještě někdy ukázala alespoň na poslušnosti, která je ač trochu nepřesná, tak docela hezká, avšak výhradně mimo jakékoli akce :(
Hexinka byla sice o něco úspěšnější, ale zřejmě jí začnu v brzké době pracovně říkat čarodějka, neboť co ta tam vykouzlila za čáry máry to jsem nestačila zírat. Radost jsem měla z rovných úseků, které se již o fous zlepšily a také z předmětů, že se mi nezvedla (od závodu v Otvicích kdy se mi zvedla od předmětu jsem čuchala, že nám tady roste nějaký nový problém), ale ty lomy... ach ty lomy nešťastné! Z toho my se asi nikdy už nevyhrabeme a kdyby si mohla ověřit modré z nebe, tak to udělá. Přechod přes vysokou trávu zvládla celkem dobře, naštěstí jsem jí do těchto sušin hnala už dříve, tak snad jí to nepřekvapilo. Občas jsem sice byla překvapená kudy že to jdeme, protože se zdálo, že kladeči (Romane promiň ) občas ujely kecky :)) Každopádně jsem šťastná jako blecha, že se nekonalo extempore z loňského Ottova poháru,kde se na přechodu ztratila a vytáhla mě šňůrou ze stopy. Tak alespoň že tak a výsledek 92 bodů není zase tak špatný, i když by mohlo být samozřejmě vzhledem k ideálním povětrnostním podmínkám lépe. Ale co, neklaďme si přehnané nároky, hlavně, že jsme stopu došly a jak říkám. Kdyby nebyla otrávená k smrti, tak jí tam pomačkám ouška a klidně i pochovám, ale jelikož jsem jí před okolím nechtěla ztrapňovat, tak jsem si tyto sentimentální blbosti zatím nechala od cesty :) PŘIDÁNY BODOVACÍ KARTY.
10.11.2013 – dnes jsme s Hexinkou obsadily krásné 10. místo z 25 závodníků na Ottově poháru v Rakovníku. Obě stopy byly dle kat. Fpr 3 se 3 předměty. Každý účastník měl tři předměty na obě stopy, čili když pes nezalehnul předmět na první stopě na druhou už šel závodník pouze se dvěma předměty. První stopa byla položená v opravdu ošklivém terénu. Něco tak odpudivého jsem už dlouhou dobu neviděla, neboť stopa vedla sice ve strništi, ale bylo zde tolik přidružených věcí (celé pole křížem krážem proježděné traktorem, podmáčený terén, výmoly a rigoly, úseky se shnilou slámou nebo co to bylo atp.) – do průměrného terénu mělo toto skutečně daleko a více jsem se těšila na druhou stopu, která byla na hlíně. Nicméně Hexinka překvapila a na první stopě si vystopovala 93 bodů (předposlední úsek, stejně jako dva lomy ze čtyř však výrazně flákala, což se na obodování značně projevilo). Původně jsem měla strach, že to nedá, protože ten terén vypadal skutečně děsivě, nicméně Hexinka se snažila na prvním a druhém úseku a pak zřejmě uznala, že je to pro ni brnkačka a šla jako buran. Na druhou stopu jsme šly kolem půl třetí, a to už byla zřejmě unudlaná čekáním, protože při losu jsem neměla štěstí a losla jsem si poslední stopu závodu, takže na první stopu jsme čekaly dvě a půl hodiny a na druhou stopu taktéž, navíc začalo hezky pršet, takže jsme si to v hlíně neskutečně užívaly. Již od nášlapu bylo vidět, že není ve své kůži a šla jako když nešla. Nevím co se stalo, jestli prostě už byla unavená nebo se jí fakt nechtělo (čemuž se mi nechce nějak věřit), každopádně šla stylem, že bych se stihla naobědvat, rozestlat si postel a ještě pověsit prádlo než jsme po 100 krocích došly k prvnímu předmětu. Když předmět označila a já jí chtěla vyslat dál, zvedla se a najednou v poloze čtvrtstoje ztuhla (zřejmě nějaká časoprostorová brána nebo nevím) a….. NIC… nic se nedělo. Půl minuty, minuta…. pololežela – polostála, koukala před sebe jak když vidí ducha a NIC. Čekat až se rozmyslí, tak tam stojíme ještě dnes, tak jsem ji musela říct znovu povel „stopa“ a to už zase šla jako by se nechumelilo. Na konci mi toto bylo vytknuto, že to bylo již na diskvalifikaci (2. uvedení na stopu) a ztráta až osmi bodů. Lomy byly podprůměrné až jsem se nestačila divit co tam vyvádí, když je to na hlíně. Nicméně stopu jsme došly, ale tak nějak divně. Na odhlašování už byla zase neposedná a neukázněná, takže mě tím značně znervozňovala, rozhodčímu si sedala na holinky, pak si na něj lehla – prostě trapas. Nakonec jsme dostaly 83 bodů, ale stopu dokončily, což u nášlapu nevypadalo stylem jakým se rozešla. Takže jsem rozhodně ráda a 10. místo (shoda bodů s 9. místem) je veliký úspěch! Rozhodčími byli na první stopě pí Golhová a na druhé stopě p. Žižka. Nicméně potřeba dodat, že jak jsem strašila, že na nás nevyzbyde jídlo, tak jsem měla pravdu. Už kolem jedné hodiny se mi oči klížily hladem, v břiše mi kručelo, bylo mi špatně. Začínala jsem být nevrlá a vzteklá a každá maličkost narůstala do obřích rozměrů. Když jsme šly konečně na druhou stopu, tak jsem myslela, že tam hlady ani nedojdu a zůstanu ležet někde na poli obličejem v blátě a naleznou mě tam až na jaře, když budou kultivovat pole. Když jsme poté někdy ve tři hodiny dorazily na cvičák, samozřejmě se moje prognózy vyplnily a k jídlu na nás nic nevyzbylo. Tak jsme byly rády s Beruškou alespoň za párky, které jsem krkala ještě v Chebu. V tomto musím pochválit naši kantýnu, protože srovnání s Rakovníkem a Chebem v tomto ohledu snad ani nelze,a to mluvím i o minulém ročníku, kdy občerstvení bylo podobnou katastrofou. A toto se netýká jen výběru či cen. Aby na nás po téměř sedmi hodinách na poli zbyly jen párky, to je opravdu smutné. Takže příště svačinu s sebou - pro jistotu Pár fotografií ZDE
09.11.2013 - v závodě v Otvicích dle Fpr 3 jsme dnes s Hexinkou obsadily krásné 1. místo z pěti účastníků v kategorii Fpr 3 a třech účastníků v kategorii Fpr 1, celkem tedy z 8 závodníků. Radost mám o to více, neboť stopa byla položena na "Vidrholci" kde nás to málem odfouklo do Prahy, ale Hexinka to dala se ctí. Kdyby se mi nezvedla u druhého předmětu, bilance by byla ještě o fous lepší, ale i toto je pro nás více než-li jen uspokojivý výsledek ! Je to prostě šikulka a ač se spolu někdy na stopách škorpíme v poslední době měla v řadě za sebou dva pěkné výsledky a to mi ke spokojenosti ZCELA stačí. Vyšší ambice nemáme a i kdyby se už nic dalšího nevydařilo, Hexinka má splněno . Zároveň se nám povedl husarský kousek, protože Beruška se s Bertíkem umístila na 2. místě se součtem 90 bodů a kdyby Bertík zalehnul předměty o něco rychleji a ne tak vlažně mohli mít o další tři bodíky více. Takže závěrem - první dvě místa obsadili členové ZKO Cheb. Hip, hip, huráááá !!! Hezký úspěch a výborná reprezentace klubu. Domů jsme odjížděly ač trochu překvapené, tak s veselou náladou, kterou naprosto dovršil Berušky pokus o zpěv, neboť v rádiu zrovna hráli jednu z mých oblíbených písniček od T. Jonese - "Love is in the air", nejprve jsem myslela, že špatně slyším, ale když jsem se pro jistotu zeptala co to Beruška vedle mě jakože zpívá, tak jsem zaslechla jen veselé ševelení "Lovec z Indiéééééé", to mi stačilo, abych v záchvatu (smíchu) upadla pod palubní desku a tam se válela zleva doprava, protože Lovec z Indie mě fakt dostal. Fotogalerie ZDE
08.11.2013 - zítra se chystáme s Hexinkou na závod do Otvic, vybrali jsme si zatím jen kategorii Fpr 3, protože obrany neděláme a poslušnost není ještě taková jaká by měla býti. Chtěla jsem vzít i Ejmičku, ale radši jí nechám odpočívat, protože reálně hrozí, že půjde příští týden na zkoušku Fpr 3, tak aby byla odpočatá :) Nicméně má být zítra zhruba šest stupňů celsia, má foukat a zřejmě i pršet, takže počasí nám pravděpodobně moc nepopřeje, tak doufám, že to dopadne v rámci možností dobře :) Tohle bych Ejmulce vyleštěné z peřin neudělala, Hexinka je přeci jen dešťuvzdornější, tak snad jí toto počasí tak vadit nebude
29.10.2013 - v neděli jsme se s Ejmičkou a Hexinkou zúčastnily tradičního chebského stopařského speciálu. Původně jsem nastoupit nechtěla, protože Ejmička si ze mě dělá na stopách legrandu a Hexinka zase nemá poslušnost a je velmi neukázněná, což nám bylo i po vypracování poslušnosti panem rozhodčím Marinčem vytknuto Nakonec to však nebyla taková tragedie jak jsem původně předpokládala, přivolání jakž takž zvládla, u chůze byla místy nekoncentrovaná kvůli lidem, kteří jí velmi zajímali, aport přinesla, ale jelikož nemá předsednutí, tak další body dolů no a u překážek už byla děsně znuděná, nechtěla se přiřazovat, zívala, dělala, že mě neslyší, ale nakonec jsme to spolu nějak zvládly. Nejvíce mě potěšila nejlepší stopa závodu, i když se jednalo o pouhou ZVV 1 stopu, v tom vichru, který na poli byl myslím mnoho pejsků předvedlo velmi solidní výkony. U Ejmulky jsem vlivem široké stopovací šňůry měla navíc strach, že nás to někam odvlaje, ale ta se nedala a s jedním větším ověřením stopu včetně lomu vypracovala MOC hezky a udělala mi obrovskou radost. Bohužel na poslušnosti už byla vypnutá a již tradičně jsme nepředvedly to co umí, což mě velmi zklamalo a bylo mi to trošku líto, i když obdržela cenu za nejlepší poslušnost, což nemyslím, že bylo úplně zasloužené, i když všechny cviky kromě aportu předvedla tak jak měla. I pro aport se vyjímečně spíše doloudala, než aby k němu vyrazila jako standardně. Velká škoda. Nicméně celkové skóre bylo následující:
Ejmička: Stopa 45, poslušnost 43. Absolutní vítěz závodu + cena za nejlepší poslušnost (ovšem nezaslouženě, protože bych jí nejraději vytahala za obě ušiska, holku jednu vyčůranou)
Hexinka: Stopa 99, poslušnost 88. Nejlepší stopa závodu.
14.10.2013 - Ve dnech 12.10.2013 – 13.10.2013 se naše členka Monika Turková se svojí fenkou LR Alexis od Svaté Lucie zúčastnila Výběrové soutěže stopařů v kat. FH 2 v Javorové Skále. Prostředí bylo příjemné a klidné, lidé taktéž. Nicméně v pátek večer nebyla cesta vůbec příjemná, vodník Kebule vařil mlhu bílou jako mléko, cesta v černočerné tmě neustále někam utíkala a když jsme jely přes Alpy, tak jsem na chvilku zapochybovala, jestli jedeme správným směrem. Nicméně ve zdraví jsme dorazily kolem půl deváté večer na místo a šly vyvenčit pejsky.
14.09.2013 - v úterý byla Ejmulka poprvé v životě v ZOO. Trochu jsem se obávala, jak se bude chovat, protože všechno co běhá, ráda loví. Ale návštěva proběhla klidně a Ejmule se chovala nad očekávání slušně (až tedy na otravné tahání na vodítku, všechno musela očichat a u ničeho nesměla chybět). Nejvíce nadšená byla z lachtanů, a kdyby to šlo, asi by tam zůstala sedět další dvě hodiny, nejprve se trochu lekala a byla nejistá, ale zároveň se z jejího výrazu dalo vyčíst, že nejistota vyhrává nad zvědavostí a bylo velmi zábavné ji pozorovat. Další exemplář u kterého se se zájmem zastavila byl kozorožec kavzkazský, u kterého stále nechápala, jak je možné, že jí běhá nad hlavou (v Chebu má nad hlavou běžně veverky a ptáky, nikoli "kozy"). Nejživější, ale byla u psounů, kteří se pohybovali z místa na místo velmi svižně. Kdybych ji tady nechala "volno" jistě by se k nim přidala (avšak se zcela jiným úmyslem). Škoda jen, že ZOO nebyla po povodních v původním stavu, a tak přemýšlím, že bychom si návštěvu ZOO zopakovali ještě příští rok a tentokrát i s Hexinkou. Pár fotografií ZDE.
05.09.2013 - moje bambulka (aktuální foto z 31.08.2013):
02.09.2013 - v sobotu, tedy 31.08.2013 jsme se s Ejmičkou již počtvrté zúčastnily tradičního chebského Sranda závodu. Sranda byla veliká, Ejmulka zabodovala (až tedy na chytání buřtů, to mi jí Hexinka tedy pěkně zkazila v tomhle , buřty ne a ne padat kam mají a neustále se jí odrážely od čumáku, tohle byla pro nás tedy velká prohra a potupa a nevím, zda-li se z toho vůbec kdy vzpamatuji). Co se týká druhé disciplíny aport boty, ponožky a jiného oděvu z těla dala celkem vkusně až na první rozpačitý pokus s botou (asi zřejmě už táhla nebo co), pak šla ale Ejmule do sebe a přinesla mi všechny tři součásti oblečení. Další disciplínou v řadě byla pak donáška vody v holinkách přes překážku do určeného cíle, kdy si troufám tvrdit, že jsem donesla co jsem mohla (4l). Avšak nejvražednější disciplínou ze všech byla tzv. "housenka", kdy psovod svázán měl se plazit stylem "píďalky" přes překážky, které samozřejmě nesměl shodit, a to na čas. Kolena mám otřískaná ještě teď, břišní svaly mě bolí až neuvěřitelně (čili něco takového jako smích či jiné směšné pohyby nepadají v úvahu), na zadní část těla se již druhým dnem nemohu posadit a ani ruce nemohu vzpažit, otočit se mohu jen zhruba o 60 stupňů více ne a svaly na nohou mám natažené od krku až po palec u nohy. Tato disciplína mě tedy naprosto zničila. Díky tomuto zničujícímu zážitku jsem již neměla dost energie na další dvě disciplíny - překážkovou dráhu s tunelem, kdy první šel psovod a za ním byl posléze vypuštěn pes, který měl psovoda přesně stopovat (a tím pádem si projít tunýlek, slalom a dlouhý tunel) a zdolávání překážek, kdy se role pěkně prohodily, pejsek dělal psovoda a psovod pejska. Úkolem bylo zdolat sníženou metrovou překážku, "áčko" a kladinu. Některé výkony byly vskutku vtipné, jiné zase chvályhodné, a to především díky projevu "psa". Poslední disciplína nebyla sice v pořadí poslední, ale za to byla přijata asi s nejlepším ohlasem. Psovod měl jeden talíř s těstovinami, druhý s vodou a pejsek měl talíř s rajčaty a taktéž s vodou. Úkolem bylo na čas vše sníst a vypít. Z této disciplíny mám celkem výmluvnou fotku, kde lze naprosto přesně určit, co si o tom všem Ejmulka myslí :) Závěr: 2 místo 
27.08.2013 – v sobotu, 24.08.2013 jsme se s Hexinkou účastnily závodů dle KJ ČR Brno se zápisem zkoušky v Novém Strašecí, zatím v té nejnižší kategorii – ZOP. Protože jsem s Hexinkou začala cvičit teprve nedávno, chtěla jsem zkusit atmosféru závodů a jak se na to celé bude tvářit. No mé zjištění se v podstatě dalo očekávat – ne moc nadšeně.
Zatím co večer před tím na place cvičila pěkně a s radostí, blbinky jí bavily, o den později, tedy v den konání závodů, vůbec nebyla ve své kůži a sobotu pojala jako den kdo s koho. Na jméno vůbec neslyšela, hlavu od trávy odmítala zvednout (kdybychom šly na stopu, tak jí musela mít „za kilo“), vše co bylo chlupaté a mělo čtyři nohy jí nesmírně zajímalo a nějaká panička jí byla na špičce ocásku. Nutno podotknout, že možná cítila mé oslabení, které přetrvávalo díky pátečnímu sedánku v hospodě (ano v hospodě, ne v restauraci) a mé absolutně nezřízené chuti na tamější hospodské a pěkně mastné a olejnaté brambůrky. Ještě ve dvanáct hodin odpoledne druhý den jsem měla zamlžené vidění a kdyby to nebylo trapné, odchodím zkoušku s kýblem v pravé ruce. Sobecké slunce mému stavu moc nepřidalo, a tak když se mi konečně kolem druhé hodiny ulevilo, byla jsem šťastná jako blecha (to jsem ještě netušila že ta pravá dohra přijde až večer).
, neboť to byla skutečná ostuda ostudná a tím se rozhodně "chlubit" nehodlám. Bodovací karta ZDE nebo v sekci Zkoušky a výcvik. 
Výsledková listina - klikněte:
07.07.2013 - v pátek jsme se s Hexinkou zúčastnili prvního ročníku Závodu družstev, který pořádala naše domovská kynologická organizace. Závodily jsme spolu v kategorii stopa (oddíl B) v týmu s Beruškou a Bertíkem (obrana) a Pavlou s Bárnym (poslušnost). Hexinka bohužel na stopě moc nezazářila, nevím absolutně čím to bylo, ale od druhého úseku stopy se výrazně flákala a hodně si ulevovala (buď je to tím, že nemá fyzičku nebo stopa pro ní byla až moc lehká a neviděla jediný důvod proč se namáhat a nešetřit síly na další případné vylomeniny). Předměty sice označila, v tomto jí důveřuji již o něco více, nicméně co tam u nich předvedla jsem ještě neviděla. U obou předmětů se skládala jak hever, stylem: "mám si lehnout, nebo ne, nebo zůstanu sedět, no já pořád nevim, no asi si teda lehnu, aby neřekli .."). Tento styl označení předmětů jí stál celkem 4 body (!!!!), další mínus čtyři body dostala za to, že od určitého úseku stopy nešla tak intenzivně jak by měla jít. Celkem tedy 92 bodů - na nejlepší stopu závodu ztratila Hexinka 4 body. Co mě ovšem překvapilo je styl chůze, který na závodech a zkouškách (a zejména cizích stopách) předvádí. V tréninku jde dosti svižně (asi honem, honem ať o něco nepřijdu), ale na akci šla zatím vždycky po cizí stopě pomalu a rozvážně až mi vždycky skoro přišlo jako že už nemůže. Co mi ovšem udělalo velkou radost bylo to, že na to jak v má na tréninkových stopách problémy s lomy, které si někdy až nemístně ověřuje, tuto stopu zvládla se ctí a lomy vypracovala celkem pěkně. Závěrem tedy je, že je to moje šikulka, protože není co se týká závodů a zkoušek vůbec ostřílená (a já také ne), takže na to, že to byl její druhý závod v životě to zvládla perfektně Naše konečné umístění bylo 4. místo z celkem sedmi družstev, kdy na třetí místo jsme ztratily jako tým 31 bodů hlavně díky šipkám a tomu, že já jsem nenaházela dostatečný počet kroužků :))))
10.06.2013 - tento víkend jsem opět absolvovala seminář s p. Ščučkou, jež pořádala naše domovská ZKO v kempu Dřenice, tentokrát však s Hexinkou. Jsme celkem na dobré cestě, byla jsem upozorněna ať si dávám pozor na stereotypy, což se samozřejmě hned projevilo, ale kromě toho, že jsem se tam motala jak vítr v bedně a připadala si jako malomocná, to celkem šlo. Zase jsme o krůček dále a víme jakým stylem pokračovat, tak snad se zadaří a podaří se vyřešit i pár stávajících problémů, jako např. lapálie s aportem. Tím pádem všechny zkoušky, kde se objevuje aport a celková poslušnost odkládám nejdříve na podzim, jestli ne spíše na jaro příštího roku, uvidíme podle vývoje dalších událostí. Moc mě těší, že když si člověk uvědomí základní chyby a principy komunikace se psem, jde všechno snáz. Např. problém, který jsem řešila půl roku a který byl neustále tzv. 50 na 50 jsem za pomoci toho, že jsem konečně zapojila trošku hlavu, nedělala to automaticky a respektovala možnosti pejska, tak jsem daný problém vyřešila téměř za den a půl a teď zbývá pouze utvrzovat.
Největším problémem, jak se ukázalo, bývá především chaotická komunikace s pejskem, kterého během výcviku zahrnujeme desítkami a desítkami slov, ve kterých se pes ztrácí (nejen, že jsem s nimi při výcviku neustále vedla debaty a diskuse, ale porůznu jsem přešlapovala, mnula si prsty na rukou, různě na ně sahala, kejklovala s vodítkem a tím jsem zaváděla do výcviku čím dál větší chaos). Stačí se přitom zaměřit především na daný výkon, stručné označení správného chování a následnou odměnu. Tímto stylem pes pochopí daný cvik po pár opakování. Třeskutě jednoduché, místo záplavy nicneříkajících pochval a tančení oslavných tanců stačí výcvik pro pejska taktovýmto způsobem zestručnit a zjasnit a hned jde všechno lépe :)
03.06.2013 - zhruba před třemi týdny jsme absolvovaly s Ejmičkou výcvikový víkend s panem Ščučkou v Javorové Skále. Doteď jsme se, resp. já jsem se plácala v kruhu, ale díky semináři se zase o trošku více pootevřela vrátka. Jelikož v blízkém okolí nikdo s klikrem na vyšší úrovni nepracuje, zasekla jsem se na jednom místě a nevěděla jak přesně dál. Seminář mi trošku otevřel oči a hodně pomohl, i když informací bylo najednou tolik .... :) Začaly jsme tedy s tím, že Ejmulka s Hexinkou by měly začít nabízet chování. Hexinka je trochu agilnější v tomto směru, nicméně nabízí toho méně než Ejmule. Ta sice dlouhou dobu zdatně odolávala a zkoušela na mě svůj oční kontakt (a že jsem se někdy z toho jejího upřeného pohledu potila - tohle jsem jí naučila opravdu poctivě), ale ve finále se trochu osmělila a kromě žďuchání a poskakování si začala lehat, sedat, štěkat a při povelu VOLNO si cvičně sama skákala metrovku a áčko :) V podstatě bych tuto fázi měla tedy za ukončenou, vidím to ještě tak na dva na tři dny a budeme se moci posunout k další fázi, a tou je bednička. Jediné co mi dělá vrásky je, že jsem holkám zrušila mističky a dostávají baštu pouze při cvičení a legráckách, a tak mi přijde, že se čím dál tím více kulatí, neboť dostávají více, než-li je jejich denní příděl. Takže si to cvičení budeme muset trošku detailněji rozplánovat, abychom neměli za měsíc doma dvě chlupaté koule.
19.05.2013 - Ejmička dnes v dusnu a pro ni velkém parnu (no i já jsem uznala, že najednou je toho sluníčka až moc) složila zkoušku Fpr-2 na 94 bodů !!! Nebýt jejího pomalejšího tempa a dvou kroužků na stopě, mohl být výsledek o chlup lepší, ale i tak je skvělá, protože jsem ani nevěřila, že v tomto počasí bude ochotná cokoli dělat, neboť i já jsem ihned po příchodu na cvičiště usedla do stínu, kde jsem "relaxovala" až do pozdního odpoledne, neboť zkráceně: "to se prostě nedalo" :) Velmi vtipný se mi navíc zdá fakt, že Ejmulka má na Fpr 2 o bodík více, než naše "stopařka" Hexinka (ne že bych byla škodolibá ). Teďka bude mít Ejmička prázdniny a budeme trénovat pouze blbůstky jako např. povel "mrtvý" (trochu morbidní, vím ...) nebo kravinky s bedničkou. Zkoušíme najet režim "nabídni a já ti za to něco dám", ale Ejmička to zatím moc nechápe a pouze udržuje vytrvalý oční kontakt (to jsem jí s klikrem naučila fakt dobře, teď se za to mlátím do hlavy) , tak doufám, že časem se to změní a trošku zlepší a pak začneme konečně s kravinkama :) Hexinka je v tomto ohledu trochu vnímavější, nicméně ráda si všechno vyštěkává, takže si asi brzy pořídím tlumiče na uši. Bodovací karta ZDE.
02.05.2013 - v pondělí a úterý zvládnul náš dědeček Asso ve svých 9,5 letech prověřění na Bílé Hoře. Z poslušnosti pan rozhodčí T. Krajčí zadal 87 bodů a z obrany získal Asso dohromady 197 bodů. Bohužel dědeček už nám stárne, a tak výkony, zejména pak obrany už nejsou takové co bývaly, a to především s ohledem na Assovo zdravíčko. Nicméně i tak před dědouškem smekám klobouk a doufám, že nám takhle vitální zůstane ještě dlouho.
01.05.2013 - Ejmička se překonala a v neděli 28.04.2013 pro mě složila zkoušku ZPU-1 dle KJ ČR Brno na 147 bodů !! Zřejmě byla v dobrém rozmaru a všechny cviky provedla líbivě za plný počet bodů, kromě ovladatelnosti bez vodítka, kde se nepatrně zpozdila a ztratila tak jeden bodík :) Takovýto výsledek jsem opravdu nečekala, protože Ejmička se mnou týden před zkouškou začala laškovat na stopách a k mému údivu dělala, že neví co je aport. Jeden z jejích nejoblíbenějších cviků, v nácviku se nikdy nestalo, že by svůj aportík nepřinesla, až na pár tréninkových dnů před zkouškou kdy NÁHLE ohluchla. Tročku jsem měla obavu i ze skupinové poslušnosti, kde má Ejmulka svoji velmi "oblíbenou" kamarádku Hezinku (láskou by jí sežrala...), ale nakonec to zvládla. Bohužel před nástupem na skupinovku došlo ke drobné potyčce s pejskem, který nám stál v "cestě" a od té doby byla Ejmule pořádně rozhozená (a já ještě víc, téměř maximálně), takže skupinová poslušnost pak nebyla úplně ideální. Nicméně pan rozhodčí Urianek byl velmi toleratní a možná to předchozí extempore i trošku zohlednil. Každopádně Ejmička "zamachrovala" a 147 bodů je její nejlepší dosažený výsledek a trošičku i balsám na moji duši po ne moc povedeném BHčku. Takže i Ejmička má své dny kdy se jí daří, doufám, že se mi je podaří vychytat a těm nepříliš dobrým dnům se zase naopak vyhnout :) Přidána bodovací karta !
28.03.2013 - Ejmulka a její dortík k 6. narozeninám 
11.01.2013 - dnes by Píďa oslavil 8. narozeniny
