AKTUALIZACE:   02.08.2022, 14:40 hod.

Vítáme vás  !

Původní účel těchto webovek byl velmi prozaický, a to především zvolit alespoň malé úložiště fotek v době, kdy ještě nebylo rajče :) Což se časem ukázal jako správný krok, protože fotky, které mám zde na stránkách jsou nakonec ty jediné, které mi po všech pejscích, co mým životem prošli zbyly. Prapůvodní počátek mé kynologické kariéry počal s mým prvním rotvíkem bez PP jménem Píďa (11.01.2005 - 10/2010), po němž mi navíc dodnes zůstala i  přezdívka. Píďa, díky mým malicherným zkušenostem se psy, byl spíše samorostem, ale víte jak: první pes :) Časem do naší rodiny přibyla i fenka RTW Eimie Bohemia Col-Bri (22.03.2007 - 18.11.2015), která byla  ve třech měsících vrácena zpět chovateli. Ejmička byla právě tím psem, který mě naprosto vyškolil (měla problém s lidmi, utíkala za zvěří a aby toho nebylo málo, na "stará kolena" mi ještě nahluchla :D ). Ája, jak jsme jí občas říkali, mě fakticky naučila o výchově psů vše co nyní vím a trvalo  bohužel delší dobu, než jsem zjistila jak na ní. Bohužel tento časový deficit už se nikdy nepodařilo dohnat, nicméně i tak jsme spolu stačily složit několik zkoušek s tím, že byla i v přípravě na FH 1, což jsme bohužel díky rakovině již nestihly :(  S Píďou tedy nakonec jako nerozluční parťáci sdílely i stejnou nemoc. 

Po odchodu Pídi za duhový most do naší smečky přibyla i ovčanda Hexa vom Gleisdreieck (04.08. 2008). Hexince budu nadosrmti vděčná, protože mě přivedla ke stopařině a na ní, na chudáčkovi, jsem se nejrůznějšími experimenty naučila jak na tuto královskou disciplínu. Hexinka není žádné temperamentní torpédo, ale je velmi ochotná a v pachových pracech, kdyby se s ní od začátku začalo pracovat systematicky a pečlivě, mohla velmi vynikat. Spolu jsme se zúčastnily první výběrové soutěže v kategorii IPO-FH, kterou jsme tehdy (nebo spíš jsem) svým lelkováním a netréninkem úplně zazdily (a). Nicméně mě tato ušatá kráska úspěšně provedla vrcholovými zkouškami ve stopařině a mnoha závody, z nichž  veškerý výčet naleznete v záložce Zkoušky a závody. Je to moje černá láska a v každé celočerné feně NO neustále Hexinku vidím, takže má volba na důchod je jasná :) Ejmulka se s Hexou, když jsme se vnutily do společné domácnosti, kupodivu velmi dobře zžily, a bez větších problémů utvořily dobrý tým, který vymýšlel neustále nějaké lotroviny. Holky se mi staraly o kdejaké vtipné zážitky (hlavně tedy Ája, Hexa byla o chlup disciplinovanější), načež nyní zpětně s láskou vzpomínám na naše společné lapálie (uznávám, že tehdy mi to ovšem moc vtipné nepřišlo). 

Tento akční trojlístek pak uzavřel Asso z PS, kterého jsme po čase začali pracovně nazývat Houdiny, neboť nechápu jak, ale tento 11 letý stařík se dokázal procpat z kotce ven asi 30 cm škvírou pod střechou.  Asso nás opustil pár měsíců po Eimie, pravděpodobně taktéž na rakovinu.  Ač na svůj věk, tak byl velmi živý a temperamentní (rozumějte: uštěkaný ). S dědečkem jsem mnoho společných zážitků sice neměla, nicméně i on si zde zaslouží své místo. 

Jelikož mě můj první pes přivedl k plemeni RTW, u kterého už asi zůstanu, i když na moji oblíbenou kynologickou disciplínu se toto plemeno až tak nehodí, po několikaměsíčních útrapách, kdy jsem nechala odejít Ejmičku, jsem si pořídila nástupkyni, která se narodila ve stejný den, akorát o 9 let později. Pochází z CHS Savalero a jmenuje se Adélka (Tedy správně Adele, i když ve hře byla nejprve i jiná jména od "A", jako např. Aktovka, Aquabella, Angreštka a  jiné :D ). Adélka tím, že jsem svojí nezkušeností NEprošvihla její mládí, je o něco poslušnější, než bývala Ejmička, ač dle slov paní chovatelky byly se svojí sestrou "Ejsinkou" největšími anarchisty z vrhu, u nás doma se poněkud uklidnila (asi vlivem mé klidné povahy ) a celkem mě i vnímá. Bohužel vlivem mé dlouhotrvající kynologické neschopnosti a lenosti se zatím nijak výrazně neposouváme dál, ač bychom určitě již měly.  V plánu jsou spíše stopařské zkoušky a závody, protože kdo mě zná ví, že obranám moc nehovím :) , a tak nám držte v této oblasti palce, protože rotvík rozhodně není standardním plemenem pro tuto kynologickou disciplínu. 

Dovolím si zde zveřejnit úryvek z knihy Lenivé myšlenky lenivého člověka (Idle Thoughts of an Idle Fellow), autora Jerome K. Jerome:

„A ve chvíli, kdy zaboříme tvář do dlaní a přejeme si, abychom se nikdy nebyli narodili, pes se neposadí vzpřímeně a nepodotýká, že jsme si to všechno zavinili sami. Natož aby doufal, že to pro nás bude varováním. Ale nenápadně se přiblíží a strká do nás hlavou … pohlíží na nás svýma velkýma poctivýma očima a snaží se jimi říct: „No pořád máš ještě mě, vždyť víš. Půjdeme světem společně a vždy budeme stát při sobě, mám pravdu?“